CHATEAU DE FRONTIERE

Hraniční zámeček

CHATEAU DE FRONTIERE / Hraniční zámeček je klasicistní stavba postavená rodem Liechtensteinů v letech 1816 – 1927, kterou si nechal postavit Jan I. Josef z Liechtensteina na břehu Hlohoveckého rybníka za účelem relaxace a odpočinku, sloužil tedy jako letní sídlo šlechtického rodu. Jméno zámečku a nápis na fasádě průčelí stavby „Zwischen Österreich und Mähren“ nám připomíná, že pozemky, na nichž byl zámek postaven, původně náležely k Moravě, ale přibližně v době výstavby došlo k posunu zemské hranice mezi Markrabstvím moravským a Arcivévodstvím dolnorakouským do středu zámečku, kde tuto hranici tvořil potok vytékající z vázy u sochy ležící nymfy.

Původní projekt zámečku byl navrhnut jako dva hrady, to se ovšem knížeti Janu nelíbilo, protože hrad už měl v podobě Janova hradu a ani by nezapadal do krajiny chrámů kolem lednických rybníků. A tak byl projekt přepracován na dnešní podobu. Z důvodu umístění stavby na močálovitém podloží, muselo dojít ještě před položením základního kamene k finančně i časově náročnému zpevnění masivními rošty a nespočtem do země zatlučených dřevěných pilotů. Samotná budova zámečku je tvořena přízemní budovou se třemi altány, propojenými terasami se slepou zdí s toskánskými pilastry. Největší prostřední altán je zdůrazněn tříosou lodžií, boční altány zdobí velká francouzská okna s dvojicemi vložených toskánských sloupů. Stejně jako exteriéru byla velká péče věnována i interiéru zámečku, který byl honosně a tehdy velmi moderně vybaven.

V letech 1936 – 37 kdy se ve vypjaté prvorepublikové atmosféře rozhodovalo o vybudování obranného systému našich hranic, byl Hraniční zámeček zahrnut do této strategie a do jeho zdí byl doslova vybetonován vojenský bunkr. Poté co byl zámeček v roce 1945 zkonfiskován, sloužil jako ornitologická stanice a významné přestavby se dočkal až v letech porevolučních.


HISTORIE RODU LIECHTENSTEINŮ NA MORAVĚ


Počátky šlechtického rodu Liechtensteinů můžeme vystopovat v Bavorsku v 11. století, odkud se dostal na území Dolních Rakous. Moravsko-rakouskou větev rodu založil ve 13. století Jindřich I., který patřil mezi přední stoupence českého krále Přemysla Otakara II, od kterého v roce 1249 získal za věrné služby hrad a ves Mikulov. Hrad Mikulov byl prvním panstvím Liechtensteinů na Moravě a postupem času se díky službám českým králům, majetkovým operacím i výhodným sňatkům, územní poměry Liechtensteinů rozrostly o mnoho dalších významných panství, mimo jiné i Lednici a jejich hlavní sídlo Valtice.

Liechtensteini se řadili mezi nejmocnější rody na Moravě, zastávali přední zemské úřady, rozšiřovali svůj vliv a majetek. Po více než osm století budovali a dávali tvář krajině, která je dnes jednou z perel pokladnice historického a kulturního bohatství České republiky i Rakouska. V souladu s jejich kultivovaným chápáním úlohy vlastníka rozsáhlých statků vznikla výstavná zámecká sídla Valtice a Lednice s přilehlými zahradami a stavbami ozvláštňující přirozeně modelovanou krajinu. Pro uskutečnění svých představ byla v Lednici zřízena projekční kancelář, kde vznikaly často velmi radikální projekty na přestavby starších budov i projekty novostaveb, které zaplňovaly lednicko- valtickou krajinu od konce 18. století po celý následující věk.